Covid-19 aneb Proč musí dojít k nastolení nového světového řádu

07.10.2020

Světová mainstreamová média již několik měsíců, den co den, chrlí nepřeberné množství strašlivých informací souvisejících s hysterií kolem tzv. pandemie nového typu koronaviru s ďábelsky působícím označením SARS-CoV-2. K tomu se přidává internet, jehož prostřednictvím se k celé situaci vyjadřují nejen nezávislí odborníci z řad vědců, lékařů nebo umělci a jiné, veřejně známé osobnosti, ale také všichni ostatní - třeba chlapík s vlastním blogem, který si hraje na moudrého spisovatele (já).

Iluze demokracie

Internet je velice mocná zbraň, která nepochybně znamenala dosud nevídanou revoluci v ukládání, šíření a hlavně v hledání informací. Je to v podstatě svobodný nástroj, díky němuž lze zjistit skutečně všechno, od receptu na bábovku až po návod na výrobu výbušniny, a to během pár chvilek. Má to ale háček - byť nám internet umožňuje získávání všemožných informací, zároveň je díky své neuchopitelné obsáhlosti poměrně zmatený, protože při existenci jediného problému předkládá obludné množství mnohdy naprosto rozdílných názorů. A jak se v nich vyznat? Jak zjistíme, že zrovna tenhle názor je správný? No, on je asi každý názor správný, protože vyjadřuje naše nezpochybnitelné právo na svobodu projevu. Jenže i tak jistě existují názory buď blízké, nebo naopak vzdálené určité pravdě či skutečnosti. A kde je - sakra! - pravda ohledně covidu? Skutečně je tenhle nový typ chřipky až tak nebezpečný, že je zapotřebí zničit světové hospodářství, paralyzovat společenský život, zakázat zpívat, přivést miliony lidí k chudobě? Ano, je to zapotřebí!

Víte, ona je vlastně celá situace kolem covidu záměrně složitá a zmatená, protože dnes, ve světě internetu - toho mocného informačního nástroje, který máme všichni k dispozici -, už není tak snadné nařídit královu vůli, aby byla tupě naplněna poddanými ovečkami, které prostě neměly jinou možnost, zejména možnost zjistit si, že král byl blázen. Ne, ve světě takhle jednoduše přístupných informací se musí vytvořit zmatek, abychom se všichni ztratili, měli hlavu jako pátrací balón a došli do bodu, kdy budeme tak unavení, že nakonec - stejně jako kdykoli jindy - přijmeme královu bláznivou vůli, a aniž bychom si to uvědomili či spíše přiznali, staneme se zas a znova tupými poddanými ovečkami.

Iluze demokracie je tak chytře podsouvána, že většina z nás trpí představou, že jsme svobodní, ale nic nemůže být dál od skutečnosti. Současná demokracie se totiž opírá o nejrůznější moderní zotročovací metody, které s naprostou chladnokrevností využívá k tomu, abychom dělali přesně to, co je třeba - zejména abychom žili v zajetí obrovského strachu, jehož prostřednictvím jsme krásně ovladatelní, a abychom si půjčovali, půjčovali, půjčovali a nakupovali, nakupovali, nakupovali. My, moderní otroci, sice nemáme na rukách řetězy, kromě strachu jsme ale v zajetí peněžního systému, který zcela nahradil kult Boha, jak ho staletí využívala církev pro udržení své kruté moci a k ospravedlnění svých válečných drancování - říkalo se: "Je to vůle Boží." Dnes se říká: "Je to v zájmu byznysu."

A co tedy ten náš slavný covid? Jak do toho všeho zapadá?

Když čteme jakoukoli knihu, je pro její celkové pochopení klíčové, abychom ji přečetli. Nikoli jen úvod, jednu kapitolu či závěr, ale pěkně po pořádku, kapitolu po kapitole. Moderní dějiny lidstva jsou v tomhle ohledu stejné - jsou jako veliká kniha s mnoha kapitolami, které jsou vzájemně provázané a dávají smysl pouze jako celek. Mám dojem, že tato skutečnost je pro pochopení situace kolem covidu zásadní, protože ve všem tom zmatku, ve všem tom objemu rozporuplných informací není možné zabývat se covidem jako takovým, tedy číst jen jeho kapitolu, ale je třeba ho chápat v kontextu naší existence, jako důsledek způsobu našeho života. Jedině pak dává smysl, v němž už není tak těžké nalézt odpověď na otázku proč musí dojít k nastolení nového světového řádu.

FED

Když byl před více než sto lety založen Federální rezervní systém (FED), neboli centrální bankovní systém Spojených států amerických, který funguje dodnes a po celém světě, kde je zastoupen různými "národními" bankovními institucemi (u nás je to Česká národní banka), znamenalo to asi tu nejzásadnější změnu v peněžním systému, a tedy také v systému hospodářském. Laicky a stručně řečeno - jinak to ani v této souvislosti neumím a myslím, že není zapotřebí zabíhat do větších detailů - jde o to, že peníze se staly obchodovatelnou komoditou, stejně jako cenné kovy či ropa. V podstatě se dá říci, že FED přinesl možnost koupit peníze za peníze, a to ve velkém, celosvětovém měřítku.

Velice jednoduchým příkladem je úplně běžná půjčka, se kterou se setkal asi každý z nás - jdete do banky a půjčíte si 100 000 Kč. Vynásobením jedné měsíční splátky s jejich celkovým počtem (počtem měsíců, během nichž splácíte) získáte celkovou sumu, kterou za půjčku zaplatíte, v našem případě to dělá, řekněme, 150 000 Kč. V rámci obecně zažitého mínění je oněch 50 000 Kč, které zaplatíte navíc, bráno jako něco zcela normálního, jako odměna bance za to, že vám peníze půjčila - musí z toho přeci něco mít. Jenže ve skutečnosti je právě zde kámen úrazu, protože když pominu fakt, že nejde o nic jiného než o prosté lichvářství, pak těch 50 000 Kč navíc vznikne z ničeho, tedy nejde o peníze kryté službou či zbožím nebo prací. Prostě vzniknou.

V peněžním systému je tedy najednou o 50 000 Kč navíc, díky čemuž dochází ke znehodnocení peněz v systému již obsažených, neboli k inflaci, tedy ke snížení kupní síly peněz. Každý den, hodinu po hodině, vteřinu po vteřině, dochází k nárůstu inflace, protože, samozřejmě, náš příklad s půjčkou ve výši 100 000 Kč je pouze jedním z mnoha milionů a navíc jde v porovnání s národními půjčkami či půjčkami obrovských korporací o pouhé drobné. Nejočividnějším následkem tohoto principu výroby peněž z ničeho je rozhodně neustálé zdražování, protože vlivem nekonečné inflace ztrácí peníze neustále svou hodnotu, a tak to, co jste si před pár lety koupili za 10 Kč, koupíte dnes za dvojnásobek, v budoucnu za trojnásobek. Mnohdy však jde stále o jednu a tu samou věc, která není o nic lepší či kvalitnější, vyrobili ji ti stejní lidé, dokonce stejnými mechanismy, pouze se její hodnotě musí vyrovnat více peněz.

Přemýšleli jste vlastně někdy, proč se pořád všechno zdražuje? 

Systém výroby peněz je složitější a zahrnuje další významné mechanismy. Jedním z nich je třeba princip vytváření povinných bankovních rezerv, který v podstatě umožňuje vytvářet další a další peníze z ničeho.

Zavedení peněz coby platidla bylo velice chytré a rozhodně nám velmi usnadnilo život. Jak známo, do té doby fungoval tzv. barterový neboli směnný obchod. Pokud jste si chtěli něco koupit, museli jste hodnotu předmětu této koupi vyvážit nějakou jinou věcí se stejnou či přiměřenou hodnotou - záleželo na domluvě (pytel mouky za půl prasete). S příchodem peněz se vše změnilo a už nebylo zapotřebí táhnout se s půlkou prasete nebo pytlem mouky na tržiště, nýbrž uložit do kapsy pár - proti vepřovi a pytli mouky značně lehčích - mincí či později bankovek.

Aby avšak peníze měly vůbec nějakou hodnotu, musely být vyváženy něčím cenným, něčím, co hodnotu peněz krylo, a tím bylo zejména zlato. Proto měl každý stát své vlastní zásoby tohoto cenného kovu, které v podstatě určovaly jeho bohatství zastoupené právě penězi. Kupříkladu kdysi bylo možné jakoukoli americkou bankovku směnit za množství zlata, jež ta která bankovka zastupovala - to bylo na každé takové bankovce zřetelně označeno a vy jste ji jednoduše mohli donést do banky a vyměnit ji za určité množství zlata. Když pak došlo k tomu, co se děje dodnes, tedy že se peníze staly komoditou, že za peníze kupujeme peníze, najednou se nutnost mít dostatek zlata na vyvážení jejich hodnoty docela ztratila, resp. možnost krytí měny zlatem byla rozšířena o možnost jejich krytí na základě deviz, tedy zejména dluhopisů, přičemž v současnosti tento způsob krytí naprosto převládá. To tedy znamená, že v oběhu je tak velké množství peněž, že by jejich hodnotu ani vzdáleně nevyvážily či nepokryly všechny zásoby zlata na světě, včetně dosud nevytěžených či nenalezených ložisek - množství, resp. hodnota peněz je obludně přerostla, čímž se však peníze jako takové stávají takřka bezcennými.

A právě to je ten zásadní důvod, proč existuje inflace, protože je jednoduše naprostý nesmysl tisknout další a další peníze a neustále je pumpovat do oběhu, a to na základě dluhopisů - v podstatě bezcenných papírů -, které nahradily zlato v krytí peněz. Je to to samé, jako kdybychom se chtěli opít, a za tím účelem popíjeli vodku s džusem s tím, že bychom do koktejlu neustále dolévali čistý džus, až by vodka nakonec nebyla vůbec cítit a my byli sice přepití, ale střízliví jako nemluvně. Jak slovo dluhopis samo přiznává, jde o dluh. Peníze tedy vznikají výhradně z dluhů, na jejich vrtkavých základech. Když je dluh už příliš velký, vytisknou se další peníze na další dluh a tak pořád dokola. Proto platí, že se každý narozený člověk, sotva se prvně nadechne a otevře oči, stává dlužníkem. Jde o nekonečný koloběh dluhové pasti, do níž se celý svět od samého zavedení tohoto systému propadá hlouběji a hlouběji. A nyní se zdá, že už není kam padat, protože jsme se dostali na samé dno.

Každý dluží každému. Dokonce ti největší lídři světové ekonomie, jako je Čína nebo USA, kteří bez jakékoli nadsázky určují všechny aspekty našich životů, patří mezi nejzadluženější státy na světě. Jeden muž dokonce spočítal, že abychom byli schopni splatit celý světový dluh, muselo by existovat dalších šest planet, jako je Země, tedy se stejnou populací a hospodářskými výsledky, které by mohly náš dluh urovnat.

Je to v zájmu byznysu, TY VOLE! 

I když je inflace docela běžný a často slýchaný pojem, rozhodně nejde o nic normálního, tedy o něco, nad čím bychom mohli mávnout rukou. Naopak, jde o uměle vytvořený sebedestruktivní fenomén. Jenže jsme si už zvykli na zdánlivě složité a nepochopitelné ekonomické termíny, kterým nerozumíme, když je právě sama ekonomie představuje jako obrovskou vědu.

Určitě jste už slyšeli třeba o termínu hrubý domácí produkt (HDP), neboli finální celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Jinými slovy, HDP zahrnuje veškeré vyprodukované výrobky (auta, nábytek, elektroniku) a služby (cestovní ruch, automobilový servis, opravy) v rámci konkrétního státu, jejichž celková hodnota se jednou za rok sečte a vyjádří v penězích. HDP je také ekonomický ukazatel míry blahobytu v dané zemi. Zdravotnictví je přirozeně také součástí HDP, a tedy platí, že čím více poskytne služeb, tím více přispívá k jeho růstu, tedy k růstu míry blahobytu. A teď to řeknu jinými slovy tak, aniž bych změnil význam věty - čím více nemocných lidí, tím větší blahobyt. A pozor, nejde tu o zanedbatelná procenta - zdravotnictví většinou tvoří veliký podíl HDP. Jakkoli se to zdá být nesmyslné a šílené, právě takhle to v ekonomii chodí. A asi nejšílenější je, že je to právě ekonomie, která vše na tomto světě řídí, a to vyloženě v rozporu se zdravým selským rozumem.

S tímto systémem samozřejmě souvisí řada dalších principů světového hospodářství (především jde ale stále o bankovní sektor, jenž vše financuje), které jsou s ním přímo či nepřímo propojeny. Vznikl tak svět, v němž jsou ti nejbohatší lidé královsky placeni za to, že přesouvají peníze z jednoho místa na druhé, kupují akcie, dluhopisy, aniž by cokoli vyrobili. Takový systém je samozřejmě sám o sobě velmi nestabilní, což dokazují cyklicky opakující se hospodářské krize coby jeden z učebnicových principů kapitalistického režimu.

Nejparadoxnější na tom všem je, že ony cyklicky opakující se hospodářské krize nelze v tomto systému nikdy zastavit - jsou doslova jeho nepostradatelnou součástí, stavebním kamenem -, protože v případě problému se prostě vytisknou další peníze, kryté bezcennými dluhopisy, čímž se neustále nafukuje pomyslná bublina, která dříve či později musí prasknout - což se děje každých zhruba deset let. Jenže ta bublina zatím nepraskla úplně - vždycky se narychlo zalátala a jakžtakž dofoukla.

Jak je tedy očividné, tento systém, na němž stojí hospodářství celého světa, nemůže trvat věčně - nejde o žádné perpetuum mobile. A jak je ještě očividnější, tento systém se zrovna teď hroutí, protože už nestačí vlastnímu tempu. Bylo by velice naivní domnívat se, že tehdy, před více než sto lety, kdy byl FED založen, nemohl nikdo tušit, co se jednou (dnes) stane. Ba naopak, zakladatelé FEDu (nejbohatší rody v USA, které jsou i dnes nadále u kormidla - a nejde tu o prezidenty či politiky, ale o obchodníky, za oponou ukryté majitele nadnárodních korporací) moc dobře věděli, co zavedení tohoto systému přinese - bohatí a mocní lidé se stali ještě bohatšími a mocnějšími, a chudí a bezmocní lidé se stali ještě chudšími a bezmocnějšími, přičemž takřka vymizeli ti, kteří se pohybovali kdesi uprostřed, tedy ve střední třídě.

Najednou se ze všeho stal byznys - především z nemocí a válek. Farmaceutický průmysl se zejména v posledních dekádách stal jedním z nejvýnosnějších vůbec. Jak už jsem zmínil, světová ekonomie rozhodně nepotřebuje zdravou populaci, když jsou to právě nemocní, kteří pumpují miliardy do světových rozpočtů. Snad proto platí, že lidé se většinou léčí, nikoli uzdravují. Snad proto se v oficiálních kruzích vůbec nemluví o samo uzdravovacích schopnostech každého člověka či o nejrůznějších bylinách, které dokáží plně nahradit všechny chemické léky, ať už jde o super démonizovanou marihuanu nebo o obyčejnou kopřivu. Farmaceutický průmysl zažívá obrovské žně, protože díky našemu nezdravému způsobu života v iluzi demokracie přibývá raketovým způsobem nejrůznějších tzv. civilizačních chorob, jako jsou třeba psychická onemocnění - člověk je na konci svých sil, nic ho netěší ani nebaví, má pocit frustrace a méněcennosti, jenže "musí" fungovat, a tak si dojde pro antidepresiva, na nichž se dříve či později stane závislým. V pohodě, je to v zájmu byznysu, TY VOLE!

V případě válek jde o další nechutnost - např. existují důkazy o tom, že jistý velmi bohatý rod z USA (který, mimochodem, stál u zrodu FEDu) vyráběl za druhé světové války smrtící bojový plyn, který prodával a dodával do hitlerovského Německa s vědomím, co s ním právě Němci dělají, tedy že jím ve vyhlazovacích táborech likvidují nepohodlné židy. Ten samý rod vyráběl a dodával zbraně a vojenské vybavení také americké armádě, která pak spolu s dalšími spojenci otevřela západní frontu, aby Hitlera porazili. A rozhodně tu nejde pouze o poměrně dávné doby - válečný průmysl funguje stále a pořád.

Většinou je to tak, že se vytvoří nějaký problém, jehož byť pravým, tak pečlivě utajovaným důvodem je určitá neposlušnost místní vlády vůči světovým ekonomickým zájmům, resp. zájmům nadnárodních obchodních korporací, které když neuspějí s podplácením či atentátem, rozpoutají vojenskou invazi, aby nejprve vše zničily a pak zase vše vybudovaly, s tím rozdílem, že nově zbudovanou infrastrukturu už nevlastní daný stát či společnost z tohoto státu, ale právě ona korporace. A vůbec tu nejde jen o ropu či jiné strategické suroviny. Četl jsem o případu, kdy byl v jisté zemi v Jižní Americe rozpoután válečný konflikt, který měl za následek to, že (nejen) tamního státního dodavatele vody nahradila jistá korporace, která zvedla její cenu o několik set procent, čímž se voda stala nedostupnou pro drtivou většinu zdejšího, už tak válkou zdecimovaného obyvatelstva.

Ostatně některé státy Jižní Ameriky, ale také třeba Afriky, jsou takto vykořisťovány již opravdu velmi dlouho, a to s vědomím a podporou všech, včetně Organizace spojených národů nebo Světové banky - silně provázané s FEDem -, která významnou měrou tyto válečné a další praktiky finančně dotuje a zároveň o sobě tvrdí, že zajišťuje finanční a technickou pomoc rozvíjejícím se zemím s cílem snížit chudobu a zlepšit životní podmínky na celém světě. Je zvláštní, že všude tam, kde Světová banka takto "pomohla", došlo k výraznému nárůstu chudoby a podstatnému zhoršení životních podmínek. Ne všech lidí, samozřejmě, "pouze" těch docela obyčejných - tedy drtivé většiny.

Když se tak nad tím člověk zamyslí, musí mu dojít jeden velice zvláštní, avšak prostý fakt. Pokud by se ze dne na den uzdravili všichni nemocní lidé a rázem by skončily všechny válečné konflikty, stačilo by to k naprostému zkolabování světové ekonomie. Vlastně by stačilo, kdyby nastalo buď jedno, nebo druhé. Všechno, opravdu a skutečně všechno je pouze o byznysu, z něhož těží jediné procento těch nejbohatších lidí na světě, kteří vše ovládají s naším tichým, spíše však netušeným, souhlasem.

Sleduj přítomnost Východu 

No dobře, ale jak tohle všechno - ksakru! - souvisí s tím covidem?

Abych to tedy shrnul: Světové hospodářství, potažmo celý systém se jednoduše hroutí, a to jako následek našeho způsobu výroby peněz z ničeho a s ním provázaným masovým a nenasytným konzumismem. A to má velice hořkou pachuť, protože si musíme uvědomit, že na současném stavu společnosti neseme všichni svůj díl zodpovědnosti, a to díky naším osvojeným návykům - kupujeme si další a další nové věci, i když nám ty staré ještě fungují a slouží, často si naprosto zbytečně půjčujeme peníze, třeba kvůli vysněné dovolené nebo na vánoční dárky, a mnoho dalšího, čímž - většinou nevědomky - podporujeme a živíme celý tenhle potápějící se ekonomický cirkus.

Málokdo z nás si umí přiznat, že jsme dnes a denně pod vlivem reklamního průmyslu, který nás právě k takovému chování motivuje, když využívá ony moderní zotročovací metody. A nejde tu jen o reklamy jako takové, ale také o filmy či seriály nebo o hudební klipy, v nichž vídáme svět plný dokonalých a krásných lidí, luxusních bytů, obrovských domů s bazénem, nových aut a mobilů, a snad pociťujeme závist, neboť jsme byli naučeni toužit po nepotřebném materiálním přebytku a luxusu. Je sice pravda, že tento konzumní systém vytvořilo pár velice vychytralých lidí, ale vina nemůže jít pouze za nimi, nýbrž za každým, kdo tento systém podporuje a využívá, tedy včetně drtivé většiny lidí, zvláště ze západního stylu kultury, mě nevyjímaje.

Na tomto místě se musím zmínit ještě o jedné problematice, a to o současné, z pohledu systému nevyhovující kontrole lidí. S rozvojem nových technologií se stále více naskýtají a rozšiřují možnosti, jak mít větší přehled o našich aktivitách, ať už jakýchkoli. Lidí je opravdu hodně a zdá se, že to v mocnářích vzbuzuje strach. Možná jste slyšeli o tom, že v přelidněné Číně - zvláště ve velkých aglomeracích - funguje velmi propracovaný systém monitorování lidí, který využívá masovou kamerovou síť propojenou s umělou inteligencí. Počítači stačí nějakých pět minut, aby vás našel. A nejen to. Systém ukládá vše, co děláte, a pak vyhodnocuje, jestli jste pro něj vyhovující či nikoli. Každý má svůj osobní kredit, který se mění v závislosti na tom, jak poslušní jste. Pokud nejste, je vám kredit snížen a obráceně. Ti méně poslušní jsou pak omezováni např. tím, že nesmí vycestovat ze země, ba ani z města, nebo nesmí jezdit hromadnou dopravou apod.

Aby byl takový systém funkční, musí na to být připravena infrastruktura, čímž se dostáváme např. k 5G sítím, které jsou v současné době masově budovány takřka po celém světě, v Číně obzvlášť. Snad musí být každému jasné, že to není kvůli zrychlení internetového připojení pro naše mobily, které už teď fungují i v tom nejhlubším lese. Důvodem je - mimo jiné - právě příprava na vybudování obdobného monitorovacího systému, jako je v Číně, která je v tomto smyslu vzorem pro zbytek světa. Jak někdo moudře pravil: "Chceš-li vidět budoucnost Západu, sleduj přítomnost Východu."

A tak už do naší úvahy vpusťme covid, protože konečně nastal jeho čas.

Tzv. pandemie covidu byla vytvořena - ano, vytvořena - s jediným úmyslem: zničit světové hospodářství, peněžní systém, prostě neudržitelný systém jako takový, a poté začít budovat nový světový řád. Když mluvím o tom, že tato pandemie byla vytvořena, nemyslím tím výhradně to, že kdosi v maličké utajované laboratoři vytvořil mutaci chřipky, kterou pak vypustil do světa, resp. do Wu-chanu, odkud se pak rozšířila dál, i když vyloučit se to rozhodně nedá. Avšak o to tu v podstatě vůbec nejde. Důležité je, jak se k tomuto viru staví svět, resp. Světová zdravotnická organizace, která světu diktuje, jak se má chovat, jak má postupovat. A Světová zdravotnická organizace není o nic lepší než Světová banka, protože jde zcela na ruku zvláště farmaceutickému, ale také válečnému průmyslu. Jak známo, dolarový multimiliardář Bill Gates dotuje tuto organizaci obrovským způsobem, což prostě nemůže být jen tak, když je zrovna pan Gates jednou z největších a nejvlivnějších osobností, které prosazují povinnou vakcinaci nejen proti covidu, a buduje gigantické provozy na výrobu mikročipů určených pro lidi. Mimochodem, tyhle čipy už se na některých místech běžně používají. Viděl jsem rozhovor s jistou Američankou, která si ten svůj čip nemohla vynachválit. Jen nevím, jestli si uvědomovala všechna, nebo alespoň některá, proti.

Pokud tu ve skutečnosti nejde o to, jak tento virus vznikl, pak tu také nejde o to, jestli jsou či nejsou nutná současná opatření, která mají vir údajně zastavit. Roušky rozčilují snad každého, ale hádat se o tom, zda nám pomáhají, nebo naopak škodí - samozřejmě, že nám škodí -, také není podstatné. Opět je na místě vidět všechna tato opatření v určitém kontextu, který prostě směřuje k paralyzování veškerého hospodářství světa, k čemuž by tak jako tak stejně došlo.

V novodobé historii lidstva se neustále objevují nějaké důvody krize, ať už to byly války nebo bankroty největších bankovních společností. Podstatné vždy bylo označit za viníka té které krize něco konkrétního, něco, co zastínilo ten skutečný důvod - od počátku nestabilní peněžní systém. A tímto důvodem bude nyní nepochybně covid. Bude se tvrdit, že zdraví lidí je přeci přednější než hospodářství, že zdraví populace je na prvním místě, ale to je jedna obrovská a sprostá lež, navíc vyřčená z úst těch, kteří tuhle obří světovou revoluci celou dobu plánovali a po celou dobu vydělávali šílené peníze právě na našich nemocech.

Konspirace(?) 

Nic na plat, zatím se to daří vskutku dobře. My, lidé, posloucháme. Necháváme se zavírat do domácího vězení, nesmíme se navštěvovat, chodit za kulturou, do škol, dokonce ani zpívat nebo si podávat ruce. Ocitáme se v jakémsi šíleném království, kde se zakazuje vše, co jsme si ani v tom nejdivočejším snu nedokázali představit. Jsme od sebe záměrně vzdalováni, abychom byli postupně zbavováni i těch posledních zbytků naší svobody a pohody. Musí nás zlomit, dohnat k zoufalství, protože potom budeme sami volat po očkování, které nás rádoby zachrání. Budeme obdarováni čipy, které budou sloužit jako náš doklad o tom, že jsme očkováni, a zároveň nám budou sloužit jako osobní doklad či platební karta atd., avšak rovněž jako náš hlídací pes, s jehož pomocí budeme během pár vteřin lokalizováni. Peníze se změní, už budou výhradně virtuální a možná na příděl. Odpůrcům vakcinace nakonec nezbyde nic jiného, než přistoupit na hru, protože bez očkování je nikdo ani nezaměstná. Navíc budou označováni za bezpáteřní teroristy, kteří ohrožují všechny kolem sebe. Nakonec tak budeme žít v totalitním technokratickém systému a staneme se poslušnými ovečkami s čipy, které se budou muset chovat přesně tak, jak bude požadováno. Během celého tohoto procesu bude zřejmě docházet k radikální redukci množství lidí na planetě, a to dost možná právě skrze onu vakcínu s mnoha vedlejšími - dokonce oficiálně přiznanými - účinky, nebo díky hospodářským kolapsem způsobené chudobě a hladomoru.

Chápu, že mnohým z vás znějí má slova jako pouhá bláznivá konspirační teorie. Jen málokomu se s těmito mými názory svěřuji, protože většina lidí reaguje nějak takhle: "Tohle by se nemohlo nikdy stát!" Nebo: "Nikdo by si nedovolil zajít až tak daleko!" Jenže já si to opravdu myslím, cítím to, vnímám to a rozhodl jsem se, že se s tím tady a teď komukoli svěřím, protože jsem si uvědomil, že veliký problém lidstva tkví v tom, že něčemu nevěří do té doby, než se to skutečně stane. Co myslíte, věřil by vám byť jediný žid, kdybyste mu před vypuknutím druhé světové války řekli, že osoby židovského původu čeká systematické vyhlazování, genocida? Troufám si říct, že ne. I tak se to ale stalo a bylo naprosto jedno, jestli tomu někdo věřil či nevěřil.

Milí přátelé, moc rád bych celé tohle povídání zakončil nějak vesele či navrhl nějaké řešení pro ty, kteří se mnou alespoň v něčem souhlasí a chtějí tuhle situaci nějak řešit, nějak s ní začít bojovat. Jenže já sám netuším, co s tím. Mohu jen opakovat to, co říkám pořád, tedy že se každý jeden z nás musí stát změnou, již chce vidět ve světě - pokud ovšem o nějakou změnu stojíte.

Rozhodně se dá říci, že čekat na řešení shora je pouhé mrhání časem, protože naše společnost se zdá být rozpolcená. A dokud bude rozpolcená, bude také politika rozpolcená, když je zrcadlem společnosti. Ono je snadné nadávat na debilní politiky, kteří za všechno můžou, ale už není tak snadné přiložit si ruku na srdce a vážně se zamyslet nad tím, jak urovnat naše zbytečné osobní spory s tchyní, tetou, bratrem, sestřenicí nebo rodiči. Naše společnost nefunguje ani na úrovni nejzákladnějších rodinných vztahů, tak jak bychom si mohli myslet, nebo dokonce požadovat, aby fungovala politika?

Ono by bohatě stačilo, kdybychom začali být více tolerantní k druhým, uznali jejich právo na vlastní názor, nezáviděli si, nepřesvědčovali se navzájem o tom, kdo je lepší nebo má pravdu. Kdybychom se zdrželi takového a obdobného zničujícího chování, stali bychom se semknutějšími, méně manipulativními a kdo ví, možná by se nám podařilo celou tuhle situaci nějak vyřešit. Na druhou stranu je však nutné přiznat si, že se nám dostává přesně toho, co jsme chtěli - následky našeho dosavadního způsobu života nás jednou musely dohnat. A sebelítost tu není vůbec na místě.

Závěrem mi dovolte, abych nám všem popřál jen to nejlepší. Asi není pochyb, že nás čekají velmi těžké časy. Naštěstí se zdá, že se spoustě z nás začínají konečně otevírat oči, že začínáme celou tuhle pandemii covidu vidět trochu jinak - že tu nejde o vir jako takový, ale o to, co mají záměrně způsobit opatření proti němu.

Jsem skálopevně přesvědčen, že každý člověk je v jádru dobrý, a tak věřím, že se nám podaří semknout se a opustit dosavadní zcestné, nesmyslné a ničivé principy našeho chování. Je zřejmé, že jsme se (zase) octli na křižovatce a je jen na nás, jakou cestou se vydáme. Času není nazbyt a rozhodnutí se nevyhneme. Máme na výběr - buď opustíme vše staré, zpátečnické, a najdeme společné řešení pro nás i naše děti, nebo zůstaneme v ohrádce jako ty poslušné tupé ovečky.

A prosím, mějte na paměti, že jsem pouhý chlapík, co si hraje na moudrého spisovatele... :-)