Jak chtěl táta sekat trávu

26.09.2018

Není to dlouho, co jsme s nahodilou partou přátel a rodiny rozmlouvali u ohýnku o různých událostech, které se staly, a já se ihned rozhodl, že se musím podělit o jednu z příhod, která vznikla při snaze posekat zahradu. Hlavním hrdinou je můj táta a moje mamka Ifka, což samo o sobě zvěstuje skvělou zábavu.

Historku, kterou chci vyprávět, si já osobně nepamatuji, protože jsem byl ještě velmi malý. Byl jsem kolem fáze ležáka, tedy dítěte neschopného samostatně se pohybovat jakýmkoli směrem z důvodu poměrně nedávného zrození.

Bydleli jsme tehdy nedaleko sídliště Šumava v Jablonci nad Nisou. K vilovému domu, ve kterém jsme bydleli v nejvyšším patře, přiléhala zahrada, kterou užívali všichni nájemníci. Protože jsme ale tehdy jedinými nájemníky byli my, členové naší rodiny, užívali jsme si zahrady, a vlastně celého domu, sami, a tedy se také starali o zahradu, kterou celkem pravidelně sekal táta.

Jelikož tenkrát jen málo kdo disponoval sekačkou, vyrobenou pro účel opravdového sekání trávy, jak je tomu dnes, sestavovali si lidé různé zlepšováky, připomínající elektrické motorové sekačky. Jistě si mnoho z Vás vybaví tuto před sametovou a sametovou dobu, kdy se řadoví občané Československa teprve seznamovali s vymoženostmi dlouho zakazovaného západního světa. Můj vynalézavý táta se samozřejmě nenechal zahanbit a vyrobil si z prostředků, které byly k mání, nástroj s motorem, který dokázal celkem obstojně trávník upravit. Konstrukce byla velmi jednoduchá. Na desku stačilo uchytit motor z pračky, který se pečlivě vyrovnal na podvozek, sestavený z desky a kol od kočárku, a v podstatě bylo hotovo. K samotnému sekání posloužily dvě půlky pilky na železo, uchycené k motoru naproti sobě. Sice tyto sekačky byly všechno možné, jen ne bezpečné, ale kosou nebo srpem šlo jen velmi těžko vytvořit dojem anglického trávníku.

Bylo slunné víkendové odpoledne, když se táta rozhodl vytáhnout svůj pračko-kočárko-trávo-sekací stroj. Napájen byl prodlužovacím kabelem, respektive prodlužovacími kabely. Ano, také několika metrový kabel nebylo tehdy snadné sehnat, takže bylo zapotřebí vlastnit nebo si vypůjčit několik kratších kabelů, jež se jednoduše spojily dohromady a vytvořily tak iluzi kabelu dlouhého. Takto pospojovaný super kabel táta nejprve vynesl do našeho bytu, protože zde byla nejbližší zásuvka, kde ho zapojil, a poté spustil dolů na zahradu. Potom se obul, sestoupal z nejvyššího patra dolů, vyšel na zahradu a kabel zapojil do přípojky na stroji, čímž začal motor, myslíc si, že je stále součástí pračky, vytvářet potřebný výkon k rotaci pilek na železo. Pračka začala sekat! A pak, že se zázraky nedějí...

Během sekání se táta pečlivě soustředil, aby byl čerstvě upravený trávník co možná nejrovnoměrnější, což nebylo s dvoukolovým podvozkem snadné učinit. Také hleděl, aby si neusekl prsty na noze, což nebyl vzácný úraz při používání obdobného zařízení. Jeho pozornost však náhle zaujal výpadek motoru, který znenadání nastal. Kontrola připojení kabelu neodhalila nic podivného. A bylo to pouze připojení kabelu, co mohlo nezničitelný sekací stroj vyřadit z provozu. A tak se táta zamyslel, jestli skutečně koncový, nebo, z pohledu bytu, počáteční kabel zapojil do zásuvky. Věděl o sobě, že při stavu milionu myšlenek za minutu mohl zapojení kabelu opomenout. Nestávalo se mu zrovna zřídka, že prostě zapomněl.

Táta se tedy odebral na chodbu domu, vystoupal do nejvyššího patra, zul si holiny a přistoupil k zásuvce, u níž překvapeně zjistil, že obsahuje vloženou koncovku prodlužovacího kabelu. Tedy bylo vše v pořádku. Drbajíc se ve vlasech, přesunul se ke dveřím bytu, obul si holiny, sešel dolů a přistoupil k sekačce. Zapojil kabel k motoru a....nic. Motor nevydal ani hlásku, za to však vyvolal u táty zmatenost. Sekačka přeci pracovala vždycky skvěle, a to i před svou reinkarnací z pračky. Různé naklánění a zkoumání zařízení jen prohlubovalo marnost, vyvolanou neznalostí důvodu trucování motoru.

Náhle se v tátově hlavě zrodila myšlenka, že sice v bytě kabel v zásuvce viděl, ale co když není do zásuvky pořádně zapojen? Vždyť jeho zapojení nijak blíže neověřil, jen se ujistil pohledem. Přípojka kabelu nemusela být doražena, a jak táta za kabel při započetí sekání zatáhl, mohla přípojka povylézt. Domněnka zesílila a tátu vlastně uklidnila, protože již možná odhalila příčinu nespolupráce stroje.

S pocitem nejistoty, ale zároveň s mírným nadšením, se táta opět odebral do domu, vyšel schody, vyzul se, přistoupil k zásuvce a přípojku kabelu z ní vytáhl. Pořádně na ni foukl, aby odletěla imaginární špína, která určitě zamezovala převodu elektrické energie ze zásuvky do kabelu a z kabelu do mašiny. Zbytečně profouknuta byla také zásuvka. Přípojku kabelu táta pevně zarazil do zásuvky, celou scenérii zapojení zkontroloval pohledem, a odešel po procesu obutí a sestupu schodiště na zahradu.

Nejisté očekávání bylo rozpuštěno v rozhořčenosti, jež se zjevila po zjištění, že motor stále stávkuje. To už se u táty objevil syndrom bublající močové tekutiny neboli se v něm začaly vařit chcanky, jak se lidově říká.

"Ty vole, co to jako je? Tak sem snad uplně blbej nebo co?" spustil se samonáser.

Lamentování se střídalo s dalším lamentováním. V hlavě se objevovaly obrazy motoru, kabelu a zásuvky. Motor, kabel, zásuvka. Kabel, zásuvka, motor. Zásuvka, motor, Ifka, kabel. Ifka? Táta se na hlavě drbal stále více. Věděl, že je Ifka, moje mamka, nahoře v bytě a něco kutí.

"Že by snad vona něco...? To né..."

Myšlenku, nebo spíše její záblesk, odhodil stranou a opět zkontroloval celé sekací zařízení, od koleček z kočárku přes motor z torza pračky až ke kabelu.

"Musí to prostě bejt ten kabel, to není možný vole!" řekl už nikoli v rámci vnitřního dialogu, ale zcela otevřeně se svěřil prázdné, z velmi malé části posekané zahradě.

Přestože ho už výlety do vyšších pater domu do našeho bytu příliš nebavily, opět šel na chodbu, vystoupal po schodech, zul si holiny, které už ale letěly vzduchem, a vešel plný adrenalinu do bytu k zásuvce, kde se mu téměř zastavilo srdce. Uviděl scénu jako ze špatného filmu. Ifka s veselou písní na rtech zrovna zapojovala koncovku kabelu do zásuvky.

"Ivano? Co jako děláš s tim kabelem?" šokoval se táta.

"S jakym?" odvětila poklidně Ifka.

"S jakym asi!? Tys ho vypojila jenom teď?" rudl táta s vyřčeným dotazem.

"No, párkrát jsem ho už asi vypojila no."

Možná táta v tu chvíli začal chápat vraždy, k nimž dochází v afektu, vyvolaným z hádky manželů. Těžko říci, co se mu přesně v té chvíli honilo hlavou. Asi přemýšlel nad tím, jak odešel z bytu, Ifka vypojila kabel, potom se zase vracel nahoru, Ifka zapojila kabel. Takhle se to opakovalo několikrát, aniž by došlo k odhalení groteskní situace. Mamka si prostě potřebovala tuhle něco ušlehat, tamhle něco vyžehlit, a ani ve snu jí nenapadlo, že tím zkracuje život táty o pár let.

Naštěstí se táta uklidnil, vypustil natlakovanou páru, ulevil si myšlenkou na neporouchanou sekačku, jejíž funkčnost úspěšně ověřil, a za měsíc se již s mamkou celému divadélku zasmáli.