Ježíškův dopis 

22.12.2019


Ježíšek, Nebe

Moji milí lidé,

děkuji vám všem za tu velkou spoustu dopisů, které jste mi - jako každý rok - poslali. Děkuji především vám, dětem, neboť vy jste jediné, které ty dopisy píší, které ve mně věří, i když vím, že dříve nebo později se každé z vás přidá k těm, kteří ve mně věřit přestali. A těmi jsou vaši rodiče.

Často jsem se sám sebe ptal, proč existuji pouze v dětské fantazii? Proč jsem zmizel ze světa dospělých? Proč mi někdy také oni nenapíší?

Mrzelo mě to a trápilo, neboť jsem od samého počátku lidské existence, zvláště pak vaší současné moderní společnosti, svědkem, jak spolu se slábnoucí vírou ve mně slábne také váš člověčí úsměv, vaše radost, zvídavost, hravost, nadšení. Jak se na vaší tváři postupně objevuje vážnost, zklamání, smutek. Jak postupem času stále více a více bojujete sami se sebou, s ostatními, a nakonec i se mnou a celým světem i vesmírem.

Proč vlastně přesvědčujete své děti o mé existenci, když v ní sami nevěříte? Proč jen čekáte na vhodnou dobu, abyste svým dětem řekli: "Víš, Ježíšek dárky nenosí, to se jen říká malým dětem, a ty už jím nejsi." Proč se domníváte, že máte takovou moc nad svými dětmi, když jim říkáte, od kdy už dětmi nejsou, co je a co není pravda? Proč jim nedopřejete prostor a čas pro vlastní názor? Jak vlastně můžete vědět, že neexistuji?

A pak mi to všechno došlo. Uvědomil jsem si, že jste si zpočátku trochu popletli, časem se však svým vlastním úsudkem přesvědčili, kým jsem, co vám dávám a proč existuji. Domníváte se - a tvrdíte to svým dětem -, že nosím dárky. Věcné dárky. Říkáte jim, aby byly hodné a poslušné, chodily včas spát, čistily si zuby, poslouchaly učitele ve škole - prostě naplňovaly vaše vlastní očekávání o nich. Říkáte jim, že pokud budou hodné, štědře se jím odměním, obdaruji je vším, co si budou přát, protože všechno neustále sleduji.

Nikdy jste se ale skutečně nezamysleli nad tím, jak moc tato vaše slova ubližují dokonce vašim vlastním dětem.

Stali jste se závislými na věcech. Kupujete si jich tolik, že je ani nemáte možnost dostatečně využít, natož se z nich skutečně a dlouho radovat. Věříte, že jen peníze a věci vás učiní šťastnými. Že jen díky penězům budou šťastné také vaše děti, protože jim budete moci dopřát to, co jste třeba sami nikdy neměli. Protože jim penězi vynahradíte váš čas, o který jste je pro svůj shon okradli. A tak jim kupujete často zbytečné dárky, o nichž jim tvrdíte, že jsem to byl právě já, kdo je přinesl.

Avšak pochopte jedno: stvořili jste svět, v němž vládne bohatství na úkor chudoby. Na jedné straně žijí děti, které žadoní o vodu a jídlo, a na druhé straně děti, které se vztekají, když nedostanou nový typ mobilu. Ve vašem pojetí mé vlastní existence tedy tvrdíte, že když neobdaruji hladovějící a žíznící dítě, jehož rodiče už třeba ani nežijí, zřejmě bylo zlobivé, a že když obdaruji přepychem obklopené, a tedy často zkažené, dítě další zbytečností, zřejmě bylo moc hodné.

Ale, milí lidé, tahle to nefunguje. Já jsem štědrý a spravedlivý ke všem lidem na této planetě, bez ohledu na jejich bohatství, společenské postavení, náboženské vyznání či barvu pleti. Tato spravedlnost je však jiná než ta vaše, o níž jste přesvědčeni, že je skutečná, ačkoli je pouhým výplodem vašeho zmateného a stále méně fungujícího světa. 

Já vám žádné věci nikdy nedal a nikdy nedám. Jediné, čím vás dokážu obdarovat, je onen vánoční klid a mír, ona láska, kterou, pokud jí to dovolíte, můžete právě o Vánocích ze všeho cítit.

Kdo z vás dokáže tyto drahocenné dary přijmout? Kdo z vás se umí radovat z pouhého vánočního času? Kdo z vás vnímá krásného vánočního ducha, který vás pravidelně navštěvuje?

Oháníte se slovy jako vánoční stres, shon, jste vyčerpaní a podráždění, vlastně už nemáte rádi ani mě, ani Vánoce, a těšíte se, až to všechno konečně skončí. Stojíte ve frontách v přeplněných nákupních centrech, potíte se, bolí vás celé tělo. Děláte si starosti s tím, že si nemůžete dovolit dětmi, ale i dospělými, vysněné věcné dary. Půjčujete si peníze, abyste se po zbytek nového roku strachovali, jak je splatíte.

Svou vlastní chybou jste zničili nejen skutečné Vánoce, ale také mě.

Já vám to však vůbec nemám za zlé. Chápu to. Vím, že není vůbec snadné žít, obzvlášť dnes. Ale musíte si uvědomit, že vše je pouze ve vaší moci - vy sami jste Ježíšky svých dětí, vy sami jste vánočním klidem a mírem, vy sami jste láskou, vy sami jste... strůjci svého osudu.

Já jsem jen prostředníkem, poslem. Vlastně existuji pouze proto, abych vám - zvláště o Vánocích - připomínal, že jsou mnohem důležitější věci než práce, povinnosti, shon, peníze, dary. Že alespoň teď nastal čas, kdy můžete zapomenout na svá neštěstí, problémy, konflikty, kdy máte dostatek prostoru k zastavení, uklidnění a uvědomění těch skutečně důležitých životních hodnot a darů, jakými jsou láska, odpuštění, klid či mír a také čas s rodinou. A pokud si ze srdce tyto dary přejete, s radostí je daruji. 

Chci vám popřát, abyste našli vše, co doopravdy hledáte. Přeji vám, abyste se měli rádi tak, jak vás mám rád já - bez předsudků, odsuzování, soupeření, závidění. Abyste ve mně zase začali věřit a zároveň ve mně přestali vidět někoho, kdo vám jen nosí dárky, a abyste ve mně viděli toho, kým doopravdy jsem, co představuji, co je a co není v mé moci.

PS: Pište mi, budu moc rád. A ještě něco - já opravdu všechno vidím a slyším :)

Váš Ježíšek