Napsal jsem knihu

19.08.2019

Nepopsaný list papíru je pro mě něčím tajemně vyzývavým. Tabula rasa je jako nový začátek. Je to příležitost stvořit něco, co ještě nikdy neexistovalo. Silně mě přitahuje neuchopitelnost volné myšlenky, která náhle dostane určitou podobu a začne existovat nejen v mysli jedné, ale promítne se i do ostatních. Nejkrásnější na tom je, že ta původní myšlenka, ten původní pocit, zůstane vždy jen u toho, kdo je stvořil. Již samotným stvořením čehokoli dochází ke zkreslení původní podstaty, tudíž se nikdy nepodaří vyjádřit něco tak, jak to sami cítíme. To prostě nejde.

I když jsem si toho vědom, snažím se ze všech sil, abych při promítání svých myšlenek podal jejich nejvěrnější podobu. Pochopil jsem, že nejsnazším způsobem jak to udělat, je sdělovat věci jednak co nejjednodušeji a také co možná nejupřímněji. Lži, výkruty, domněnky - to vše člověk pozná a stvořené dílo se mu nelíbí. Myslím si, že cílem každého umělce je vyjádřit sám sebe ve svém díle. A pokud mluvím o umělcích, myslím tím nejen ty, kteří se věnují umění jako takovému a nějakým způsobem se v něm dokáží realizovat, ale hlavně každého žijícího člověka na tomto světě, neboť každý je umělcem svého života. Narodíme se a od té doby tvoříme. Jsme sochaři, kteří modelují svou sochu, aby byla co nejdokonalejší a zanechala po sobě nějaký odkaz, svůj otisk ve věčnosti života, jehož jsme režiséry, scénáristy i producenty. Tohle komplexní umění nás všech tvoří duši společnosti.

Pečovat o duši je tím nejdůležitějším, čím bychom se měli zabývat. A když máme pocit, že jsme díky své vlastní péči o vlastní duši zjistili něco podstatného, co by mohlo potěšit nebo pomoci ostatním s jejich péčí, neměli bychom si to nechávat pro sebe.

Každý z nás disponuje určitým darem, který nám byl nikoli dán, ale propůjčen. A je jen na nás, jak dokážeme, že jsme vypůjčenou schopnost využili nejlépe jak bylo v našich silách. Přitom ale vůbec nezáleží na tom, v čem vynikáme nad ostatními, ale skutečně jde o to, jak ostatním pomůžeme, neboť pomoc je "obecným" posláním a důkazem toho, že jsme si náš dar nenechali pro sebe a naopak se všemožně vynasnažili sdílet ho se světem. Na pomyslném konci pak můžeme říci, že jsme nemarnili život. To proto existuje talent - umožňuje nám dělat to, co nás baví a naplňuje, čímž často nevědomky pomáháme nejen světu, ale i těm, kteří zatím svůj talent nenašli nebo jej sice objevili, ale prozatím jim zůstal skryt způsob, jak ho provázat se životem.

Napsal jsem knihu. Vypráví příběh mladého muže jménem Honza - pojmenoval jsem ho po sobě, protože jsem jeho příběhem žil a v mnohých ohledech mi připomínal ten můj - kterého život zanese až na jeho samý okraj, když se rozhodne spáchat sebevraždu, jejímž důvodem je především obrovská tragédie, která ho nečekaně zasáhla. Před jeho dobrovolným odchodem ze světa ho doslova za minutu dvanáct zachrání záhadný Kryštof, s nímž náš hlavní hrdina vede dlouhé rozpravy o tajemstvích života, díky nimž v sobě objeví dlouho ukrývanou pravdu o tom, že člověk má vždy na výběr, jak se na svůj osud a jeho záhadné zápletky může dívat. A nejen to - může ho dokonce sám tvořit. Do příběhu se postupně zapojují další postavy, které mají překvapivé a nečekaně blízké spojení s tím, co se Honzovi stalo. Celý děj je zasazen do Jablonce nad Nisou a blízkého okolí a z velké části vychází z mých osobních zkušeností a pohledu na život a jeho hmotnou i nehmotnou realizaci.

Knihu jsem začal psát někdy v loňském roce 2018 a dokončil ji v červenci roku 2019. Zkušenosti s takovýmto psaním jsem do této doby postrádal, ale věřím, že jsem už některé načerpal. Přiznám se, že jsem nervózní z toho, jak knihu přijmou ti, kteří si ji přečtou. Jsou to neprobádané vody, do nichž jsem skočil rovnou po hlavě s vírou, že to dobře dopadne. Naději mi dávají ti, kteří přečetli prvotní rukopis a líbil se jim.

Dopsáním knihy nic nekončí, ale naopak se začne roztáčet kolotoč, z něhož se mi tu a tam zatočí hlava. Text samotný je třeba velmi pečlivě "projít" a provést jeho opravu, korekturu, aby nevypadal třeba jako tento text :) K tomu je zapotřebí přizvat k dílu někoho, kdo s Vámi nemá nic společného (až na to, že je také člověk, baví ho číst a líbí se mu Vaše téma). Jde totiž o to, aby se pokud možno co nejvíce eliminoval vliv osobního vztahu čtenáře s autorem a s ním související - nebo z něho vycházející - neobjektivní názor toho, kdo korekturu textu provádí. Kdo Vás zná, nechce Vás ranit, a tak raději vše pochválí, že... Samozřejmě je jakýkoli názor subjektivní, ale existují lidé, kteří v tomto ohledu dokáží být více objektivní. Troufám si říci, že jsem takového člověka našel. Pracuje na korektuře už pár týdnů a mám pocit, že odvádí skvělou práci. Těším se, až to bude hotové a já si přečtu téměř hotovou podobu textu mé knihy. Proč téměř hotovou? Protože pak přichází další část cesty...

Rozhodl jsem se, že knihu vydám pouze v elektronické podobě, tedy jako ebook, eknihu. Důvodem je hlavně to, že výroba "hmotné" knihy je nákladná a těžko odhadnutelná ve smyslu počtu takto vyrobených kusů, které by mi pak mohly zbůhdarma ležet v bytě. Studoval jsem všechny možnosti, jak s knihou novopečeného autora naložit a zjistil jsem následující.

Jako začínající a ve světě literatury přirozeně neznámý autor můžete oslovit nakladatelství a nabídnout mu Vaši knihu. Pokud se nakladatelství rozhodne, že s Vámi bude spolupracovat - což se dá považovat za zázrak - nabídne Vám většinou smlouvu, ve které máte nárok na zhruba pět procent z prodaného kusu knihy. Z běžné prodejní ceny 200,-Kč za knihu tedy dostanete 10,-Kč. Procenta i ceny se mohou samozřejmě lišit, ale jako "literární bažant" nemůžete v nic lepšího doufat. Uvedený příklad je dokonce až moc optimistický - četl jsem nabídku jistého nakladatelství, které na svých internetových stránkách nabízelo procenta tři. Zkušení a čtení autoři mají smlouvy nastavené jinak, výhodněji, ale k tomu vede velmi dlouhá cesta.

Když jsem tohle zjistil, položil jsem si otázku: Proč to tak je? Nechápal jsem jak je možné, že autor knihy, nad níž strávil mnoho nekonečných hodin usilovné práce, je odměněn takto zoufale. Zjistil jsem, že svět literatury je více o obchodu než o umění. Nakladatel, výrobce, distributor, knihkupec a Vy s Vaším dílem tvoříte skupinu, která si mezi sebou musí nějak rozdělit náklady a zisky. Zarazilo mě ale, že autor je v oblasti zisků až na skupinovém hvozdu, byť by bez něj dílo nikdy nevzniklo. Chápu, že živit se jako nakladatel či knihkupec, bez nichž by knihy přirozeně nemohly existovat, také není žádné terno, ale přeci jen cítím, že takhle to není v pořádku. V našem světě vydělává nejvíce ten, kdo přehazuje virtuální peníze z jedné hromádky na druhou, z čehož si bere svůj nepochopitelný podíl. Nic netvoří, nikomu nepomáhá - až na své bohaté kamarády - a přesto je nesmírně vlivný, neboť je finančně bohatý - něco je špatně! Je to ale můj názor a tedy můj problém.

Výroba ebooku není až tak složitá, ale aby byla tato podoba knihy čtivá a pěkná, musí se provést sazba - stejně jako u knih tištěných - a vytvořit finální vzhled knihy v odpovídajícím a žádaném formátu. Naštěstí i v tomto oboru existují lidé, kteří to umí a Vy se tím tedy nemusíte tolik trápit. Jediným břemenem je samozřejmě finanční nákladnost zmiňovaných služeb. To mi ale nevadí, neboť jsem si tuhle cestu zvolil.

Postavení spisovatele ve světě zákonů a daní je samostatnou kapitolou, kterou nechci nikoho obtěžovat, protože nemá nic společného s tím, co se tu snažím říci. Chtěl jsem hlavně vysvětlit, proč bude kniha publikována elektronicky.

Také jsem došel k názoru, že peníze, které ušetřím tím, že je nebudu muset sdílet se všemi, které jsem zmínil (nakladatel, výrobce,...), použiji tam, kde bude třeba. Mým záměrem je jednak tvořit a prodávat literaturu, která - jak pevně doufám - by mohla přispět ke zlepšení světa, a jednak díky samotnému prodeji alespoň částečně ulehčit život někomu, kdo peníze nemá vůbec a zatraceně je potřebuje. Rozhodl jsem se tedy, že z každého kusu prodané knihy vyčlením finanční část, kterou budu střádat do té doby, než naspořím určitou částku, již pak někomu daruji. Přesné a konečné detaily jsou neustále v procesu vývoje a netroufám si je nyní pevně stanovit. Vše se ukáže časem, vše časem zveřejním s plnou odpovědností, jež z toho vyplyne. Prozatím nevím, kdy bude kniha publikována, ale věřím, že brzy.

Občas se zaleknu, když si uvědomím, do čeho jsem se to jen pustil. Baví mě ale ta velká výzva, kterou jsem přijal. Každý den vymýšlím nové a nové nápady, prostředky, kterými bych se dostal blíže k vám všem a zároveň k sobě. Zjistil jsem, že asi osmdesát šest procent všech návštěvníků mého blogu a facebookových stránek tvoří ženy. Na jednu stranu mě to trochu mrzí, protože jsme to hlavně my, muži, kdo pokulhává za vámi, ženami, které jste mnohem citlivější a otevřenější k "duchovnu", ale každá žena má neobyčejný vliv na svůj protějšek, ať už jde o přítele, manžela nebo kamaráda, a tak věřím, že mužům pomůžete. A vám mužům, kteří tohle čtete, velmi děkuji, že jste otevření a chcete se - stejně jako já - učit a změnit. Můj dík však patří hlavně ženám, bez nichž by tohle celé asi nemělo smysl. Jste naší múzou, důvodem, proč chceme žít. Vaše intuice, láska, soucit, citlivost jsou živou vodou pro celé lidstvo a mě osobně velmi mrzí, jak se k vám občas svět chová nebo jak se vy chováte ke světu, protože jste byly různými okolnostmi donuceny přijmout mužskou stránku vašeho vnitřního Já, která vám nedovolí stát se skutečnou ženou a zcela rozkvést do plné vnitřní krásy.

Svět je krásný a lidé také. Domnívám se však, že se na to zapomíná. Já jsem si dal za úkol, že to budu připomínat tak dlouho, jak budu moci a dokud mi to bude dávat smysl. V žádném případě není mým záměrem stát se movitým spisovatelem, který své dílo i duši zaprodá za slávu a peníze. "Bohatý člověk je ten, kterému stačí to, co už má." Otázka tedy zní: Jsem já bohatý? ANO! ROZHODNĚ! Jen mi nestačí spokojit se s tím, jak to ve světě chodí. Trápím se tím, rozčiluje mě to, mrzí mě to. Nechci být lhostejný. Lidé říkají, že jsem naivní blázen, když chci změnit svět. Vůbec mě ale nepochopili. Já nechci změnit svět, já chci PŘISPĚT ke změně. Každý může přispět. Změnili snad svět Ježíš Kristus, Buddha, Paulo Coelho, Martin Luther King? Nezměnili. Dali mu však inspiraci, naději a víru, díky čemuž zachránili nemálo lidí. Já nejsem další svatý nebo známý vlivný člověk. Jsem "jen" člověk, kterému "to" není jedno.


Předběžná, zřejmě nefinální podoba obálky knihy, jejíž název by měl být Život.