O lidech

29.09.2018

Kdo vlastně jsme a odkud pocházíme? To jsou jedny z prapůvodních otázek, jimiž se my, příslušníci lidské rasy, zabýváme možná od našeho objevení na Zemi. Nikdo z nás vlastně neví, jak jsme se zde objevili. Existují dvě základní teorie, lépe řečeno dvě velmi obecná pojetí. Jedno z nich můžeme označit za náboženské, související s určitým druhem náboženské víry, inspirované svatými knihami a jejich pojetím vzniku Vesmíru a našeho světa. Pro nás, obyvatele České republiky, je nejvíce známo pojetí Bible a její stvoření světa Bohem během šesti, respektive sedmi dnů. S tímto, nebo s ještě před vznikem Bible velmi obdobným pojetím ve stylu mýtů a tradic, jsme si více méně vystačili po dobu, během níž nebyla moderní věda ještě ani v plenkách a úroveň inteligence lidstva nedosahovala takové úrovně, jež by se teoriemi vzniku Života mohla hlouběji zabývat, ať už ve filozofickém či vědeckém smyslu. Jakékoli vyvracování "náboženského" pojetí vzniku Života zaplatilo mnoho lidí vlastním životem, jak můžeme znát z historie. Po zrození vědy vznikla velice vlivná revoluční myšlenka Charlese Darwina a jeho Teorie vzniku druhů neboli Evoluční teorie. Právě tato teorie je druhým pojetím vzniku Života na Zemi, které je do současné doby zřejmě nejvíce zastáváno mezi ateisty, ale také v rámci moderního globálního vědeckého světa.

Četl jsem mnoho názorů na vznik Života. Vždy jsem se přikláněl k tomu Darwinovskému, protože mi moje inteligence, spíše můj postoj k dění ve světě, jež byl ovlivněn vzdělávacím systémem a názory blízkých lidí, nedovoloval uvěřit tomu, že nějaký pán na nebi stvořil, mimo jiné, lidi tak, že uplácal Adama a z jeho žebra poté Evu, kteří se dále množili a množili, až existovaly miliardy lidí. 

Postupem času jsem se setkával s mnoha velmi podobnými, dokonce vědecky "podloženými" teoriemi, podle nichž je Evoluční teorie v podání pana Darwina velice nepravděpodobná. Vědci totiž nikdy neobjevili "mezičlánky" ve vývoji nějakého druhu živočicha, tedy například jisté pojítko, "přechodného" tvora, mezi opicí a člověkem. Také se to týká třeba velryb a mnoha dalších živočichů. Navíc někdo spočítal pravděpodobnost náhody, stojící za vznikem Života, a došel k závěru, že v tomto smyslu je naprosto nemožná. Zkrátka to, že by se, jednoduše řečeno, nějak objevily primitivní organizmy, ty se samovolně vyvíjely a stávaly se komplikovanější do té míry, že by začaly plavat, poté vylezly na souš, vyvinuly se z nich opice, které by se během lezení na stromech nudily a slezly z nich dolů, začaly používat nástroje, rozdělávat oheň a nakonec se staly lidmi, se dnes již jeví jako nesmysl.

Vše spíše nasvědčuje tomu, že existuje dosud velmi záhadná síla, která vše řídí a je řízena na základě velmi jednoduchých fyzikálních, lépe řečeno "kvanto-fyzikálních" zákonů, a že jednotlivé druhy živočichů existují odjakživa tak, jak je známe dnes, s tím rozdílem, že některé druhy vyhynuly, třeba dinosauři, a některé, které dokázaly přežít nejrůznější změny klimatu a vývoje Země, se různě vyvíjely a přizpůsobovaly. Jde například o prokázaný evoluční vývoj určitého druhu ptáků, kterým se prodloužil zobák, aby mohli dosáhnout na hluboko uložený nektar rostlin, jímž se živí. Evoluční teorie tedy zřejmě není v jistých ohledech zcela nesmyslná, nemůže však ani vzdáleně zdůvodnit celý vznik a existenci Života.

Celé toto téma je věcí názoru. Lidé se jím zabývají a budou zabývat zřejmě ještě velmi dlouhou dobu. Při našem hledání této pravdy jsme ale vždy zapomínali a zapomínáme na jeden velice významný fakt. Prostě existujeme a žijeme, a jak to celé bylo není vlastně příliš podstatné. 

Život je velmi nedoceněný dar. Místo jeho uvědomění stále mnoho lidí hledá způsob, jak si ho nevážit. Vymýšlíme zbraně, vytváříme konflikty, a to i ty zdánlivě malicherné, osobní, chováme se neuctivě k celé planetě Zemi a tváříme se, jako bychom byli nesmrtelní a nedotknutelní. Dokonce se označujeme za pány tvorstva, a to jen proto, že v současné době neexistuje v přírodě žádný nadřazený, respektive populačně tolik početný druh, jenž by ohrožoval naší existenci. A to je právě ten paradox, protože jediný, kdo ohrožuje nejen naší existenci, ale také existenci dalších živočichů, rostlin a vlastně celé planety, jsme my. My sami jsme našimi nepřáteli. 

Proč? Proč se takto chováme? Navíc jako jediní z celé přírodní říše? Pokud jsme opravdu tak inteligentní, jak se domníváme, jak je možné, že se někteří lidé považují za mocnější, chytřejší, prostě celkově nadřazenější? Je to proto, že jsme samou podstatu Života odsunuli na zapomenutou kolej a vytvořili Systém kultury, zvyklostí, politiky, trhu, soupeření a obdobných přežitých prostředí. A nejen, že jsme ho vytvořili, ale zcela jsme mu podlehli, jak jsem již mnohokrát zmiňoval v předešlých úvahách. Podlehli jsme mu do takové míry, že dokonce existují pojmy jako sexismus, ageismus, rasismus, tedy určité postoje, kterými jsou kategorizováni lidé, utlačující druhé pro jejich odlišné pohlaví, věk nebo rasu. Studujeme se, abychom se vůbec vyznali sami v sobě. Zdůvodňujeme, a v mnoha ohledech také ospravedlňujeme, naší netoleranci k sobě navzájem a považujeme ji za běžnou součást naší společnosti.

Jak jsem zmiňoval v úvaze "O Lásce", dle v současné době nejrozšířenější teorie Velkého třesku bylo kdysi vše vtěsnáno do miniaturní kuličky o nekonečné hmotnosti a hustotě, která následně explodovala a expandovala do podoby současného Universa. Dle přírodovědecké teorie patříme mezi savce. "Jejich hlavním spojovacím znakem je výživa mláďat produktem modifikovaných kožních žláz, tedy kojení mláďat. Na celém světě existuje kolem 6500 druhů savců." (wikipedia.org) Každý jednotlivý člověk, a nejen člověk, ale další tisíce nám podobných savců a další sta tisíce ostatních druhů, přichází na svět nahý, zcela bezbranný a odkázaný na péči svých rodičů. Nikdo se nenarodí oblečený, moudrý, bohatý, prostě nadřazený. Všichni jsme stvořeni a přicházíme na svět stejným způsobem. Biologická stavba našich těl je, krom drobných rozdílností, jako je zakřivení páteře, tvar nosu, očí nebo třeba barva kůže, naprosto stejná.

Proč tohle všechno zmiňuji? Protože se chci dostat k pojmu Jednota, jež je z hlediska charakteristiky lidí nejvýstižnější. Všichni jsme stejní. Tvoříme jednu velkou rodinu nejen jako specifický živočišný druh, ale jako členové celé přírodní říše a Vesmíru. Z pohledu Života jsme zkrátka bratři a sestry, lišící se pouze a jedině pohlavím, jehož dělení je nezbytné pro zachování kontinuity Života. Nemyslím si, že je toto sourozenecké označení lidstva jakkoli přehnané nebo "sluníčkářské", jak je dnes "moderní" označovat některé lidi. Vychází z velmi prostých základních přirozených životních faktů, které tu byly, jsou a budou bez ohledu na to, co si o nich myslíme.

Samozřejmě se lišíme naší, řekl bych, vnitřní individualitou, což je něco jako ojedinělý zápis naší existence do historie Vesmíru. Každý z nás tvoří vlastní originální osud a má velmi specifický dar, poslání. Tím se sice lišíme, ale jinak, než jak se někdo může domnívat. Jde totiž spíše o velice prospěšný fakt, než o něco, co by nás mělo stavět proti sobě. Při hlubším pochopení naší vnitřní jedinečnosti se totiž dostaneme k velmi pravdivému tvrzení, které je obsaženo ve známé písni Ten dělá to a ten zas tohle od Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha. "Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc." Tato píseň, respektive tato její část, jež zazněla v pohádce Císařův pekař - Pekařův císař, režie Martin Frič, se možná jeví jako propaganda tehdejšího komunistického režimu, ale zkusme politiku vynechat a prostě přijmou pravdu, že jsme jako individuality zcela unikátní, ale bez vzájemné spolupráce nejen, že nejsme schopni žít jeden vedle druhého, ale v konečném důsledku nepřežijeme. 

Jediným skutečným důvodem, který stojí za tím, že si jako lidé nerozumíme, válčíme, nadřazujeme se, utlačujeme, vraždíme, soupeříme, je námi vytvořený Systém, v rámci něhož jsme se zařadili do určité kultury, politického, náboženského a obdobného prostředí. Osvojujeme si stará, často velmi absurdní dogmata, převzatá od starších generací toho kterého prostředí. Jsme vychováváni v určitém prostoru, vyznávajícím nějaké komplexní názory a postoje, které nám nasazují okovy ve způsobu vzájemného chování a soužití. 

Jsme netolerantní a povýšení pouze proto, že se neznáme. A co neznáme, toho se bojíme a nasazujeme masky agrese a nenávisti coby obranný prostředek. Přitom když se podíváme jeden druhému do očí, poznáme náhle Jednotu, která velmi tiše stále promlouvá a snaží se nám říci to, co jsem zmínil. Že jsme stejní, jen v zajetí nesmyslného rozdělování na rasy, národy a politicky, nábožensky a ideologicky orientované skupiny.

Proč by se pak stávaly neuvěřitelné situace, jako například takzvané Vánoční příměří, jež se odehrálo během První světové války? Na Vánoce roku 1914 začali němečtí vojáci zpívat vánoční koledy, vyšli ze zákopů a setkali se s britskými vojáky, kteří koledy slyšeli, začali je také zpívat a také vyšli ze zákopů Němcům naproti. Vojáci nepřátelských mocností se tak setkali tváří v tvář na frontě mezi zákopy, vyměnili si drobné dary a hráli fotbal. Chovali se velmi přátelsky a poznali člověka v sobě navzájem. Bohužel, ani taková událost nijak nenarušila odhodlání pár pomatenců, považovaných za autority, kteří tuto krutou válku nehodlali tímto způsobem ukončit.

Tento krásný příběh z války ukazuje, že pokud si dovolíme vzájemně se poznat, mohou se z nepřátel stát přátelé. Jediné, co potřebujeme k tomu, abychom zbořili veškeré důvody k jakékoli vzájemné nesnášenlivosti, je překonat strach ze sebe samých. Stačí jen odhodit nasazené masky, důvěřovat si a blíže se poznat. Nevěřme proto převzatým názorům na jakoukoli společnost lidí. Nebuďme ovcemi, které se podřizují jiné ovci, jež je převlečena za vlka. Mezi lidmi není žádný skutečný vlk. Existuje pouze vlčí chování, které nemůžeme tolerovat, natož se jím nechat ovládat.

"Když mi bylo pět, maminka mi řekla, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem přišel do školy, zeptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem "šťastný". Řekli mi, že nerozumím zadání. Já jim řekl, že oni nerozumí životu." John Lennon, britský hudebník.