O médiích

14.09.2018

Účelem hromadných sdělovacích prostředků, které jsou označovány jako masmédia, obecně média, je informovat veřejnost o událostech, ke kterým došlo nejen u nás v České republice, ale i jinde ve světě. Jde o sdělovací prostředky, díky nimž máme svobodný přístup k informacím, dalo by se říci k významným informacím. Právo na svobodný přístup k informacím, mimo ty, které jsou zákonem, nebo jiným způsobem chráněné před zveřejněním, souvisí se samotným principem demokratického zřízení, protože demokracie představuje v podstatě vládu lidu, tedy občanů daného demokratického státního útvaru, a taková vláda se neobejde bez důležitých informací, které by tedy, mimo jiné, sdělovací prostředky měly poskytovat. Je otázka, zda tento teoreticky popsaný účel médií byl, je a bude naplněn.

Velmi se mi zamlouvají některé výroky jedné z největších osobností našeho národa, pana Jana Wericha. "Zvířeti stačí, že žije, ale člověk si kromě toho chce ještě přečíst noviny." Tato věta v sobě nese nádech velmi zajímavé skutečnosti. Podle mého názoru zde pan Werich naráží na to, že člověku nestačí, aby prostě žil, jak to dělá vše ostatní živé na naší Zemi, ale potřebuje vědět o tom, co se kde šustne, aby bylo o čem povídat. V podstatě zahnat nudu čtením informací, které na nás chrlí nejen noviny, ale dnes již hlavně televize a internet.

Touha po informacích není dána jen demokratickým principem, který lidé vymysleli. Je v každém člověku přirozeně zakořeněná, protože jsme tvorové, kteří touží potom něco se dozvědět. To je na lidech nádherné a velmi jedinečné. Chceme se vyvíjet a vzdělávat. Já osobně si myslím, že je to velice důležité. Člověk, který se neinformuje, ať už jde o jakoukoli oblast, která ho zajímá, nebo by ho zajímat mohla, je většinou, a teď mi promiňte přímočarost, poměrně omezený. A to nemyslím nijak pomlouvačně či odsuzovačně. Omezenost je pouhý pojem spojený s nějakými hranicemi, dosahem. Nemusí hned znamenat synonymum ke slovu "hloupý". Jak se říká, určitý všeobecný přehled by měl mít každý, což však neznamená, že se musíme zabývat vším a podrobně. Na to ani není náš mozek stavěný. Jde o jistý vhled do dění okolo nás.

Když se vrátíme k citátu, který uvádím, musíme si položit základní otázku. Co je vlastně myšleno těmi novinami? Nemyslím tím druh novin, respektive druh média, sdělovacího prostředku, ale novinu ve smyslu informačním. Tím se dostáváme do velmi divokých vod. Jde totiž o to, že novinou je určitá, velmi čerstvá informace, která se může týkat vlastně čehokoli. Jistě jsou ale informace zajímavé, tedy žádané, a nezajímavé, tedy nežádané. To vody ohledně tohoto tématu ještě více rozdivočí. Jak jsem totiž naznačil, co je pro někoho zajímavé, je pro druhého nezajímavé a naopak. Každý máme své názory, zájmy, svojí pravdu. Jak se s tím tedy, v roli sdělovacího prostředku, vypořádat? Mají se publikovat informace, které zajímají jen malý okruh lidí, nebo ty, které mohou zaujmout co možná největší počet lidí?

Pokud se zaměříme na nejčtenější a nejsledovanější média, jsou jimi zcela nepochybně ta komerční v televizi, na internetu a vydávaná v psané podobě. Samozřejmě existují i, řekněme, specializovaná média, která publikují velmi charakteristické a cílené informace pro vymezený okruh zájemců. Chci se ale zaměřit na ta média, která jsou nejsledovanější, a tedy nejvlivnější. Zprávy, jež taková média chrlí do světa, mají velice zajímavý charakter. A právě o tom chci pojednat.

Jak uvádím v úvaze "O rolích", celá společnost, lépe řečeno Systém, je pod vládou tržní ekonomiky. Nechci se tu opět rozepisovat o bezohledném principu, na jehož základě tržní ekonomika funguje. Jen opakuji, že jde o konkurenční boj, zacílený na maximální zvyšování zisků. Dlouho jsem si neuvědomoval, že jako je automobilka organizace, která vyrábí a prodává vozidla, je informační médium komerčního, ale v podstatě jakéhokoli typu, organizace, jenž "vyrábí" a prodává informace. Jistě nejde o stejný druh produktu, ale jde o ten samý princip. Pouze při prodeji informací není příliš podstatný produkt, tedy informace sama o sobě, jak tomu je u vyráběných vozidel, ale to, kolik lidí si tuto informaci přečte, shlédne její interpretaci v televizi či na internetu, bez větší hloubky jejího významu. Díky dobré sledovanosti rostou zisky, a to v drtivé většině díky reklamám, které jsou nedílnou, a vlastně hlavní součástí, motorem, mediálního průmyslu. Různé společnosti platí neskutečné sumy za to, aby právě jejich reklama byla na očích tam, kde se "pohybuje" nejvíce lidí. Tohle vše tu uvádím proto, abych poukázal na fakt, že na principu tržní ekonomiky stojí také média.

Nyní se opět vrátím k otázce: Co je myšleno těmi novinami? Pokud si dostatečně uvědomíme popsaný fakt, tedy, že média jsou součástí tržního systému, a ne zrovna "malého" odvětví, musí nás trknout, že k maximálním ziskům vede maximální sledovanost, a maximální sledovanosti dosáhneme pouze díky těm nejzajímavějším, a tedy nejsledovanějším novinkám. A jsme opět u tématu největšího informačního zájmu lidí.

Jsme velmi šikovně masírováni všemi médii, o nichž hovořím, k neviditelné závislosti na jejich produktech, informacích. Neustále nás všechny přesvědčují, že pro nás jejich reportéři v podstatě nasazují životy a poskytují nám veškerý volný čas, což je často skutečnost, jen abychom mohli ihned mít ty nejčerstvější novinky z celého světa. Tak to ale dělají všichni v tomto oboru. Nemohlo se tedy stát nic jiného, než že se zrodilo naprosté parazitování mediálních společností na veškerých katastrofách a malých i větších tragédiích, které se stanou. Proč? Nabízejí se hned dvě odpovědi.

Strach je tím nejlepším způsobem zaujetí pozornosti kohokoli. Pokud se podíváme na filmový průmysl, každý režisér na světě nám potvrdí, že natočit dobrou komedii je téměř nadlidské úsilí, navíc s velmi nejistým výsledkem. Natočit horor je přesný opak. Stačí blikající houpající se lustr v tmavé chodbě starého domu, zvuk pomalých kroků na vrzající podlaze, to vše v závoji velmi vysokého tónu houslí s občasným hrubým výdechem klavíru, a bojíme se.

Druhá odpověď je spjatá s první. Je to totiž právě strach, který potřebuje Systém k tomu, aby udržel pod jeho pokličkou nás všechny. Abychom neustále kolem sebe viděli všechny ty "hrůzy", co se dějí, a byli z toho zoufalí. Abychom ztratili víru v samy sebe a důvěru člověka ke člověku. Aby se pro nás Systém stal tím jediným možným řešením ochrany před "krutým a nebezpečným" světem kolem nás. Vše to souvisí se lží, v jejíž mlze spoluvytvářené strachem Systém funguje, jak zmiňuji v úvaze "O rolích". Asi pak není velkým překvapením, když zjistíme, že nejvlivnější a nejsledovanější mediální společnosti jsou majetkem nadnárodních korporací, jež vládnou tomu, co považujeme za náš domov, planetu Zemi, a jež mají rozhodující vliv nad vším, co se zde děje, od množství peněz v ekonomice až k vyhlášení světové války.

Podle mého názoru nejsou takzvané noviny, novinky, produkované médii, ničím jiným, než, v naprosté většině, informacemi zcela k ničemu. Abych to upřesnil, netvrdím, že informace o tom, že se někde něco významného stalo, je k ničemu. Jen tvrdím, že způsob, jakým je tato informace prezentována médii, jež se má úvaha převážně týká, je k ničemu. Nepotřebujeme přeci k velmi smutné události slyšet dramatickou hudbu a vidět tragické poutavé video. K čemu to je? Také určitý okruh informací je zcestný. Zpráva o rodině, která se cestou do Chorvatska zabila v autě při nehodě na dálnici, je velice smutná, ale opravdu je nutné, aby se o ní dozvědělo tolik lidí? Aby zdrcení pozůstalí byli jako černé trenky na sněhu, měli velmi nežádanou pozornost okolí? Abychom měli my všichni ostatní strach o sebe a blízké, když se také vydáme na dovolenou?

Co je zrovna v kurzu, o tom se "mluví". A tak si každý den přečteme článek o mimořádně populární migrační krizi, která proti sobě pobuřuje v podstatě celou Evropu, a přitom kdo z nás ví, kde je vlastně pravda? Občas pročítám komentáře k těmto "novinkám" a je mi smutno z toho, jak nenávistně se zde lidé vyjadřují jeden o druhém jen za jiný názor. A to je přesně to, co Systém chce. Abychom se zaobírali naservírovanými tématy, hádali se, a hlavně měli strach a neviděli to, co je skutečné, co je skutečný problém. Nejsou to ani migranti, ani politika, ani ekonomická krize v Řecku. Je to třeba naše pozornost, upíraná velmi špatným směrem. Směrem, jehož otěže jsou v rukou Systému.

Osvoboďme se z oblbování třeba tím, že přestaneme sledovat masmediální obraz světa a čtěme a sledujme jen to, co nás zajímá. Tedy, zajímejme se, vybírejme si informace a ucpěme díru po trychtýři, kterým nám do hlavy proudí potoky dezinformací, vydělávajících miliardy dík naší zhypnotizované pozornosti.

Mým úmyslem není znevážit kohokoli, tedy ani reportéry a další osoby, pracující v mediálním průmyslu. Naopak si těchto lidí vážím jako všech ostatních. Často jen podléhají roli, které příliš uvěřili. Buďme lidmi, neprofitujme na neštěstí druhých a celé společnosti. Je to náš příběh, který vyprávíme a žijeme.

Na závěr si neodpustím uvést vynikající moudro. Protože se tato úvaha velmi týká strachu, který prostě nesmyslně vládne světu, zamysleme se nad slovy Franka Herberta, amerického spisovatele.

"Nesmíme podléhat strachu. Strach je psychická smrt. Nechte strach projít jako bouři okolo Vás. Bude pryč, zůstanete jen Vy."