Věčnost

02.09.2019

Mám rád staré opuštěné domy a kostely na okrajích měst a vesnic, které jak čas plyne, jsou pohlcovány přírodou, jež je pokrývá rostlinami, trhá jejich zdi kořeny, vodou a mrazem a nakonec je docela přizpůsobí původnímu prostředí - vezme si je zpátky.

Z takových staveb je cítit nesmírný klid a neustálé působení zubu času, který se téměř nemilosrdně zakusuje do všeho, co nás tvoří a obklopuje. Dokazuje nám, že NIC na tomto světě netrvá věčně, že VŠE vzešlo z prachu a v prach se zase navrátí.

Máme výsadní právo žít - ne tehdy, ne potom, ne tam, ne jinde, ale TEĎ a TADY! Jednoho dne si nás - stejně jako ty domy - příroda vezme zpátky. A je jen na nás, co uděláme, než se tak stane.

Můžeme jen nečinně čekat a nechat se zpracovávat časem jako rozpadající se zdi kdysi šťastného a veselého domova, nebo se o ty zdi starat s veškerou láskou, péčí a vědomím neuvěřitelného kouzla života, byť víme, že se ty zdi stejně nakonec rozpadnou.

O zdi tu ale nejde... Jde o nekonečný cyklus stvoření a zániku a tím, co se nachází MEZI, neboť to je ŽIVOT ❤️